Můj první doložený prapředek Jiří Jančura zakoupil 30. září 1775 od vrchnosti pozemek, na dnes již zaniklé osadě Jančurovice, ležící severozápadně od Bílého kříže.

          Na Jančurovicích se vystřídaly 4 generace rodu Jančurů, až můj děda Jan Jančura si našel nevěstu na nedalekém Gruni, na dnešním č. p. 56, kde se pak narodil i můj otec.

          Jančurovice zanikly někdy koncem v 90. letech 19. stol. z důvodu nevhodnosti alespoň pro trochu snesitelný život - jedna pamětnice to komentovala slovy "tam nic nevyrostlo, a když, tak to sežrala lesné zvěř". Dnes je osada zarostlá lesem a jen s obtížemi lze nalézt pozůstatky původních stavení. Přesto můj pradědeček měl s dvěma ženami 16 dětí, z nichž  se většina dožila dospělosti.

          Otec se jako dospělý přestěhoval do Ostravy, kde pak až do odchodu do penze pracoval jako elektromontér v tehdejších Vítkovických železárnách. V penzi si pak splnil svůj celoživotní sen a postavil si na Gruni rodinný domek, dnešní č. p. 57.

Já jsem se narodil v roce 1944 v Ostravě, kde jsem studoval  na střední průmyslové škole ve Vítkovicích a pak na Vysoké škole Báňské. Po celou dobu jsem pak také pracoval ve Vítkovicích, dnes jsem již v důchodu. S manželkou Jaroslavou máme dva syny Jana a Petra a a čtyři vnoučata, které nám dělaji velkou radost.  Také máme radost z toho, že synovi Petrovi podařilo zakoupit nedaleko Gruně, v osadě Školeny  chatu, takže se můžu vracet do rodiště mých předků.

Pohled na Gruň z vrchu Kozlena
Pohled na Gruň z vrchu Kozlena